Rádi byste se tam také podívali, ale hledáte co nejvíce informací?
Tak čtěte:
Nejeli jsme do Maroka hledat exotiku ani dokonalé fotky z resortu. Projeli jsme zemi autem s malým dítětem, řešili ubytování, jídlo, policii na silnicích, hory, oceán i obyčejné každodenní situace.
Tenhle cestopis je o realitě cestování po Maroku tak, jak skutečně je.
Maroko - velký okruh kolem Agadiru
za 9 dní
Co v článku najdete?
Podrobný cestopis, přesně podle toho, jak to celé všechno opravdu bylo.
Odjezd z Česka, Vídeň a začátek cesty
Ráno jsme vstávali v pět hodin. Byli jsme skvěle připravení a v šest ráno jsme vyjížděli směr Vídeň. Samozřejmě, jak je naše klasikou, neměli jsme vyměněné peníze. Věděli jsme, že se nejlíp mění v ONO, takže jsme objeli asi tři nebo čtyři ONO směnárny, ale všude jsme vyměnili maximálně 40 euro. Takže nás nakonec zachránila Břeclav, kde jsme v Tescu směnili za poměrně dobrý kurz. Paní nám dokonce dala slevu, takže jsme měli docela dobrou výměnu. Dokoupili jsme ještě Tasectan (na sra*ku) a mohli jsme vyrazit.
Tentokrát jsme ve Vídni neparkovali u Mazuru, ale vyzkoušeli jsme Panda parking. Znáte? Pokud ne. Doporučujeme a tady házíme pár info.
Parkování jsme si koupili dopředu přes internet na týden. Přijedete, kamera vás naskenuje, závora se otevře a zaparkujete přímo za ní. Velké plus bylo zázemí – v případě zimy nebo nevlídného počasí tam mají takovou boudičku, kde vám zdarma dají kávu, čaj, teplé nebo studené pití, jsou tam záchody a čekací místo, kde můžete být, než přijede autobus nebo shuttle na letiště. Vzhledem k tomu, že bylo asi −6 stupňů, to bylo naprosto skvělé. Další rozdíl oproti Mazuru je ten, že vám vezmou klíče a uloží je do trezoru, což se nám nikdy předtím nestalo. Nelekejte se, auto potom přeparkujou kvůli logistice. Nicméně oproti jiným parkovištím máte v ceně i pojištění.
Celková cena za parking = 94 EUR.
Na letišti proběhlo všechno poměrně rychle. Tobča si pohrál na vnitřním dětském hřišti na terminálu a šli jsme dál. Ryanair vůbec nekontroloval zavazadla, a i když jsme je měli napěchované, prošli jsme úplně v pohodě. Let trval zhruba čtyři hodiny dvacet minut.
Přílet do Agadiru, první dojmy a půjčení auta
Přiletěli jsme do Agadiru. Letiště je poměrně malé a přehledné. Překvapilo nás, jak bylo příjemně – sice pod mrakem, ale po zimě v Česku to bylo hrozně fajn. Pasová kontrola proběhla extrémně rychle. Hned za pasovou kontrolou nám nabízeli SIM karty, ale to jsme neřešili, protože jsme si tentokrát data pořídili přes Revolut. Míra tam měl nějaké body, takže jsme měli 10 GB úplně zdarma.
Směnárny
Hned na letišti jsou směnárny ještě před tím, než vyjdete ze zabezpečené zóny. Samozřejmě jsme tam peníze vyměnili, protože jsme si říkali, že tam bude nejlepší kurz. Až když jsme vyšli ven z haly, zjistili jsme, že směnárny po kontrole měly lepší kurz a přišli jsme zhruba o 300 MAD, tedy necelých 700Kč.
Takže tip pro vás – peníze měňte až po výstupu z kontroly, kde kontroluji RTG zavazadla.
Auto
Hned po příletu na nás čekal pán z autopůjčovny s naším jménem. Dovedl nás k autu. Půjčili jsme si nejlevnější auto, Dacii se sedačkou, ale všechno bylo úplně v pohodě. Půjčovali jsme si přes agadrive.com/. Skvělá komunikace, vše naprosto v pořádku.
Celkem nás půjčení vyšlo na 4 484 Kč na 9 dní.
Ještě zmíním, že na letišti jsou dvě duty free prodejny před pasovou kontrolou, takže pokud by někdo chtěl kupovat alkohol, dá se i tam. Alkohol se ale dá koupit i normálně v Carrefouru, i když je Maroko muslimská země.
Večer v Agadiru
Pak jsme se vydali natankovat auto – plná nádrž vyšla na 530 MAD (1 186Kč). Prodavač nám rovnou nabízel „pravý marocký haš“. Takový malý vhled do místní reality :-).
Následně jsme zamířili na večeři. Mně už nebylo úplně dobře, tak jsem si dala jen tabbouleh, Míra si objednal kuskus s kuřecím masem a Tobiášek si dal pizzu. Celá večeře nás vyšla na 300 MAD (cca 670Kč)
Jedli jsme v restauraci Zaz Restaurant, která je přímo v okolí. Je to kombinace italské a tradiční marocké kuchyně a celkově to bylo moc fajn. Seděli jsme venku, kolem nás se potulovaly kočky i pejsci, což je tady úplně běžné.
Ještě jedna zajímavost – alkohol tady běžně nekoupíte. Pokud si chcete dát „něco jako víno nebo pivo“, většinou narazíte jen na nealkoholické varianty.
Večer v Agadiru
Pak jsme se vydali natankovat auto – plná nádrž vyšla na 530 MAD (1 186Kč). Prodavač nám rovnou nabízel „pravý marocký haš“. Takový malý vhled do místní reality :-).
Následně jsme zamířili na večeři. Mně už nebylo úplně dobře, tak jsem si dala jen tabbouleh, Míra si objednal kuskus s kuřecím masem a Tobiášek si dal pizzu. Celá večeře nás vyšla na 300 MAD (cca 670Kč)
Jedli jsme v restauraci Zaz Restaurant, která je přímo v okolí. Je to kombinace italské a tradiční marocké kuchyně a celkově to bylo moc fajn. Seděli jsme venku, kolem nás se potulovaly kočky i pejsci, což je tady úplně běžné.
Ještě jedna zajímavost – alkohol tady běžně nekoupíte. Pokud si chcete dát „něco jako víno nebo pivo“, většinou narazíte jen na nealkoholické varianty.
Ubytování 1. noc
První noc jsem bookovala já, asi 3 týdny dopředu. Proto nás vyšlo ubyotvání na bookingu za 637Kč na jednu noc se snídaní. Byli jsme ubytování ve Wave Stay Hostel.
Nebuďte překvapení, Maroko je prostě rozvojová země (i když oproti ostatním státům Afriky se jí daří velcie dobře). Na většině místech jsou odpadky, bordel a špína.
Po večeři jsme se potkali s hostitelem na jejich terase (což je teda typické, nemají tady balkony, ani zahrady, ale schází se na prostorných terasách na střechách baráku). Dostali jsme marocký čaj a nějaké menší zobání a relaxovali. Bohužel bylo zataženo, lae když vám vyjde pěkné počasí, západ slunce nad oceánem je tu 100% úžasný.
Noc byla poměrně výživná. Spali jsme na malé posteli, hrozně foukalo a bouchalo to do oken. Asi od tří ráno kokrhal kohout. Rozednívá se tady až kolem 8:33, takže bylo dlouho tma. Vstávali jsme mezi šestou a sedmou, dali jsme si sprchu, voda byla spíš poskromnu. Koupelna byla na patře, pro všechny, nicméně s námi na hostelu tu noc nikdo nebyl.
Snídaně byla kolem deváté, nakonec až v půl desáté. Byla výborná a hodně komunitní. Potkali jsme další hosty – z Polska a z Dánska. Hodně ovoce, avokádo, jejich typické placky, čaj, káva. Bylo to moc fajn. Počasí se střídalo – chvíli pršelo, chvíli svítilo slunce.
Kolem jedenácté jsme se vydali prozkoumat město Taghazout.
Taghazout – surfové město
Do Taghazoutu jsme dojeli kolem poledne. Zaparkovali jsme hned na ulici, chtěli za to deset dirhamů. Zaparkovat se tam dá poměrně v pohodě. Prošli jsme si město, které je plné obchůdků, všude půjčují surfy a neopreny, je tam spousta surf shopů a půjčoven vybavení.
Hned jak jsme došli na pláž, začalo intenzivně pršet. Takže jsme se jen krátce prošli. Restaurací je tam hodně, ceny poměrně nízké – tajine kolem 40 dirhamů. My jsme tam ale nejedli a po krátké procházce jsme se přesunuli dál.
Dorazili jsme do Color Village. Malá nenápadná vesnička hned u oceánu. Domy jsou vesele nabarvené a působí to velice pěkně. Hned u pláže je hřiště a přístup na rozlehlou pláž.
Cesta na sever, velbloudi a čtyřkolky
Po Taghazoutu jsme jeli směrem na sever. Cestou jsme přímo u pobřeží viděli zhruba čtyřicet velbloudů, jak se pasou u pláže. Nějaký místní Marokánec je tam vypouštěl. Natočili jsme si to, bylo to vtipné a úplně nečekané.
Počasí bylo proměnlivé, ale vypadalo to, že se postupně zlepšuje. Zastavili jsme se na čtyřkolkách, na které jsme dostali tip od místního, kde jsme spali první noc. Bylo tam několik firem, my jsme si vybrali pana Abdullaha. Kontakt si mám poznamenaný a doplním ho později.
Pan Abdullah se o nás skvěle postaral. Dostali jsme helmy, brýle, veškeré vybavení. Já jsem jela sama na čtyřkolce, Míra jel s Tobiáškem na jedné čtyřkolce. Byli jsme tam sami, nikoho dalšího jsme nepotkali, takže jsme měli soukromou projížďku. Říkal, že to bude zhruba na hodinu, nakonec jsme jeli skoro hodinu a půl.
Vzali nás i do kaňonu, kde jsme vystoupili a šli se projít. Dělal nám fotky, byl velice přátelský, milý a pozorný. Jedna čtyřkolka stála 200 dirhamů, takže jsme zaplatili celkem 400 dirhamů (necelá tisícovka). Tobiášek si to strašně užil.
Přesun do Imsouane a první dojmy
Potom jsme se přesouvali směrem do města Imsouane. Cestou jsme narazili na krásnou vyhlídku na oceán, kterou najdete tady. Dorazili jsme do města Imsouane a ubytovali jsme se kousek nad městem v ubytování, které se jmenuje Muse. Měli jsme vlastní koupelnu a záchod, což bylo v pohodě.
Platili jsme 956 Kč na noc se snídaní.
Vydali jsme se na večeři do města. Imsouane je rybářské a surfové město. Hodně se tam surfuje a atmosféra nám trochu připomínala Bali – hodně surf nomádů, lidí, kteří tam přijeli na delší dobu. Míra tomu říká „zevláci“, kteří tam surfují a nomádují.
Večeře ve městě
Restauraci jsme vybírali hodně dlouho. Nakonec jsme přebrali
a byli jsme už hodně hladoví. Rozhodně to není místo, které bychom
doporučovali, ale nakonec jsme si sedli. Seděli jsme v první restauraci s výhledem na oceán a
surfaře. Čekali jsme na jídlo a přišla ke stolu kočka. Šla hned za Mírou.
Vyskočila na stůl, my jsme se smáli, že kočky vždycky jdou za Mírou. Kočka se
otřela o slunečník, divně zamňaukala a přímo na stole se označkovala. Byl to
strašný smrad. Kočka utekla. Bylo to nechutné a v tu chvíli jsme si říkali, že
tohle asi nebude dobré znamení.
Všude kolem byly toulavé kočky a psi. Psi začali žadonit, když viděli jídlo. Nic jsme jim nedali.
Dali jsme si tajine za 55 dirhamů, Tobiášek měl špagety carbonara, Míra si dal něco jako rice and plate s okoralým masem a hranolkami. Vůbec jsme nebyli nadšení. Jídlo bylo slabé. Celkem zase 300MAD.
Nakonec jsme si dali ještě palačinku s Nutellou za 20 dirhamů, o kterou jsme se rozdělili.
To označkování na stole nám zpětně přišlo jako znamení, že ten večer prostě nebude dobrý.
Pokud se ti náš příběh líbí, sleduj nás na Instagramu
A pokud máš otázky, napiš nebo komentuj – rádi odpovíme.
Večer a noc v Imsouane
Vrátili jsme se zpátky na ubytování. Mělo nádherný výhled a koukali jsme na západ slunce. Večer jsme strávili v poklidu a plánovali další cestu.
Co bychom vytkli, byla obrovská zima. Nikde žádné topení. Venku bylo kolem osmi stupňů. Přikrytí obyčejnými dekami, ale nakonec jsme to zvládli.
Snídani jsme měli domluvenou na devátou, ale byla až v 9:30. Dostali jsme pečivo, omeletu, šunku, kávu a čaj. V pohodě. Po snídani jsme se vydali třetí den směrem na sever, do města Essaouira.
Cesta do Essaouiry, arganový olej a ženská kooperativa
Cestou jsme jeli přes oblast s arganovými stromy. Všude po cestě jsme viděli místní, kteří prodávali arganový olej. Prodávali ho převážně chlapi a u cesty. Nezastavovali jsme, protože jsme dostali doporučení, že nejlepší je koupit olej v ženské kooperativě.
Zastavili jsme asi dvacet kilometrů od Essaouiry v ženské kooperativě. Tady jsme si vybírali olej. Řešili jsme rozdíly – olej v rozprašovači, olej s přidanou esencí versus čistý olej. Nakonec jsme si vybrali olej s uzávěrem, čistý.
Měl 40 ml a stál 150 dirhamů. Měli tam i krém na ekzémy, ale rozhodli jsme se, že olej použijeme i na pleť.
Pokračovali jsme do Essaouiry.
Essaouira – příjezd, první jídlo a apartmánová katastrofa
Do Essaouiry jsme dorazili kolem druhé až třetí hodiny
odpoledne. Míra vybíral ubytování, které mělo být v poměrně nové čtvrti, takže
jsme z toho měli radost. Ubytování ale ještě nebylo uklizené, a tak jsme se
vydali nejdřív na jídlo.
Hned v oblasti, kde jsme měli bydlet, byl Carrefour. Nakoupili jsme pár drobností – pečivo, vajíčka, něco na snídani, protože jsme měli být v apartmánu. Na fotce vidíte náš nákup. Zaplatili jsme za něj =
Na jídlo jsme šli hned naproti ubytování. Měla to být marocká kuchyně, uvnitř restaurace vypadala velice pěkně. Seděli jsme nahoře. Dali jsme si tajine s mořskými plody, kuřecí maso s hranolkami a marocký salát. Celkem cena nečekaně zase 300 MAD.
Pak jsme šli do ubytování. Bylo přes Airbnb. Psali nám, že dole na nás čeká dcera, ale žádnou dceru jsme neviděli. Přijel chlápek taxíkem, vystoupil, mluvil jen arabsky a trochu francouzsky. Dovedl nás nahoru, kde už čekala zřejmě jeho manželka s malou dcerou.
Na Airbnb nám předem napsali, že chtějí 60 dirhamů za úklid. Když jsme přišli, všichni mlčeli, koukali na nás, a pak začali naznačovat rukama, že chtějí peníze. Došlo nám, že chtějí těch 60 dirhamů. Zaplatili jsme.
Apartmán byl katastrofa. Všechno špinavé, stůl sotva setřený, všude plíseň. Jediné plus bylo, že tekla teplá voda. Skoro žádné nádobí. Záchod byl ucpaný. Opravdu jsme byli znechucení. Nejsme žádné fajnovky, nepotřebujeme luxus, ale tady ta kvalita ubytování byla opravdu špatná a hrozně jsme se tam necítili dobře. O to víc nás naštvalo, že si vzali 60 dirhamů za úklid, který byl katastrofální.
Řekli jsme si, že se jen převlečeme, trochu si vydechneme a půjdeme ven.
Pláž, koně, velbloud a smlouvání
Hned naproti ubytování byla pláž a parkování, které najdete tady. Zaparkovali jsme a hned se na nás vrhlo spoustu Arabů s koňmi a velbloudy. Neustále nabízeli projížďky. Katastrofa.
Šli jsme na pláž, protože Tobiášek pláž miluje a hned se rozběhl. Nikdo se nekoupal, voda byla studená, ale Tobiášek šel hned do vody a užíval si to. Hráli jsme naši oblíbenou hru na zloděje a policajty.
Pořád nás obtěžovali jezdci s koňmi a velbloudy. Rozhodně nejsme příznivci těchto turistických aktivit. Nicméně Tobiášek si strašně přál se na velblouda posadit. Viděli jsme pár před námi platit přes 200 dirhamů, tak jsme si řekli, že maximálně dáme 20 dirhamů.
Začali na nás s cenou 200 dirhamů, že to je 20 euro, skvělá cena. Řekli jsme ne. Když jsme řekli 20 dirhamů, vysmáli se nám. Tak jsme se otočili a odešli. Zavolali nás zpátky. Nakonec jsme Tobiáška posadili na velblouda, udělali krátké kolečko, pár fotek, a šli dál.
Převlékli jsme se v autě, protože byl celý od písku, a vyrazili do centra Essaouiry.
Parkování, centrum a večer v Essaouiře
Zaparkovali jsme na placeném parkovišti, které najdete tady. Nejlepší místo, jak se dostat do centra. Když jsme přijeli, týpci tam ručně odtahovali auta, která nebyla zabrzděná. Doslova je odsunovali, aby se uvolnilo místo. Zaparkovali jsme úplně v rohu a hned za námi auto zase posunuli.
Ptali se, jestli tam budeme jednu nebo dvě noci. Říkali jsme, že jen na dvě hodiny. Míra z toho byl hodně nervózní, měl strach, že se s tím autem už nevyjedeme. Já jsem říkala, že to nějak bude.
Vešli jsme do centra. Začalo se stmívat a město ožívalo. Uličky plné obchodů, jídlo, pití, koření, suvenýry. Překvapilo nás, že jsme nepotkali moc turistů, semtam se na nás dívali, jako by bělochy nikdy neviděli :-). Dali jsme si kávu v krásných hrníčcích a palačinku. Teď zpětně vím, že pokud suvenýry, tak jedině tady.
Zastavili jsme se na shawarmě s hranolkami za 30 dirhamů. Byli jsme spokojení. Sem si určitě zajděte.
Cestou zpátky k autu už byla tma. Na parkovišti nikdo nebyl, museli jsme volat, aby nám auta zase odtáhli. Mírovi bylo jasné, že se naplní jeho slova. Nakonec to dopadlo dobř, všechny auta zase vytlačili a my jsme vyparkovali.
Doma jsme si uvařili těstoviny, protože jsme měli hlad. Hrozně jsme se těšili, až z toho apartmánu odjedeme. Stál 700 Kč na noc – a opravdu to za to nestálo.
Ráno sprcha, tekla teplá voda, ale všechno rozbité a špinavé. Záchod se ucpal hned při první návštěvě. Když jsme to psali majiteli, ptal se, jestli to má přijít opravit hned, nebo až po našem odjezdu. To nás dorazilo. Nějak jsme to přežili a odjeli.
Pokračování v dalším článku
Nezapomeňte si vyřídit
Pojištění
Získejte 20 % na cestovní pojištění od ČSOB. Pokud se pojistíte jako rodina, můžete mít slevu až - 50%.
eSIM - internet ve světě
Získejte perfektní připojení téměř odkudkoliv.
Můžete dokonce využít náš slevový kód a získáte $ 3 USD na první nákup.
Letenky
Nejlevnější letenky seženete na Pelikánovi . Nyní jsou v akci letenky do Agadiru za krásných
790 Kč
Láká vás taky Maroko?
