Pokračování našeho putování po Maroku
Maroko - velký okruh kolem Agadiru
za 9 dní
Co v článku najdete?
Podrobný cestopis, přesně podle toho, jak to celé všechno opravdu bylo.
Z Essaouiry do Taroudantu – policie, hory a úplně jiný svět
Z Essaouiry jsme vyrazili dopoledne. Rozhodli jsme se, že tentokrát budu řídit já, ať si Míra odpočine a prostřídáme se. Jakmile jsme vyjeli z města, přede mnou jelo auto strašně pomalu. Říkala jsem si, že ho předjedu – a přesně v ten moment, kdy jsem ho předjížděla, mě zastavila policie. Bylo to ve městě.
Už jsme cestou potkali několik policejních kontrol, vždycky nás nechali jet dál, tak jsem tomu nepřikládala význam. Tentokrát ale ne. Policajt mi řekl, že tam mají radar a že jsem jela víc než 60 km/h. Neřekl mi kolik. Moje chyba, měla jsem se zeptat. Chtěl doklady od auta a řidičák. Auto bylo z půjčovny, druhý řidič byl naštěstí v ceně, takže to nebyl problém.
Řekl mi, že pokuta je 300 dirhamů. Zkusila jsem to usmlouvat. Nakonec řekl, že 200 dirhamů. Myslela jsem, že dostanu nějaký papír, ale nic se nevypisovalo. Vzal si peníze, vrátil doklady a jeli jsme dál. Upozornil nás, že směrem na Taroudant je víc radarů a kdybychom chtěli oficiální papír, pokuta by byla mnohonásobně nižší – ale že s tím nikdo nechce mít práci.
Poučení pro vás: příště určitě chtít oficiální zápis. A tip od češky, která bydlí v Maroku. Nebojte se klidně i natáčet.
Pokračovali jsme přes Chichaou, kde jsme zaplatili mýtné 51 dirhamů. Maroko má překvapivě dobrou dálnici. Krajina se začala měnit – hory, úplně jiný svět než pobřeží. Každým kilometrem jiný obraz.
Cestou jsme si dali pauzu na benzínce zhruba po dvou a půl hodinách. Je důležité mít plnou nádrž – po cestě je jen jedna benzínka, žádné sjezdy. Dali jsme si těstovinový salát, quiche, protáhli jsme se. Bylo tam i malé hřiště, záchody ale ve špatném stavu.
Taroudant ,,malý Marrakéš"
Taroudant leží na jihu Maroka v údolí Souss mezi pohořím Vysokého a Anti-Atlasu a často se mu přezdívá „malý Marrákeš“. Město obepínají mohutné červené hradby a uvnitř najdete autentickou medinu, kde se odehrává běžný život místních bez masového turismu. Oproti turistickým městům působí Taroudant syrově, klidně a velmi skutečně. Je ideálním místem pro ty, kteří chtějí zažít Maroko bez pozlátek a jako přirozenou součást místního života.
Do Taroudantu jsme dorazili kolem třetí hodiny odpoledne. Cesta byla poměrně dlouhá, takže jsme byli rádi, když jsme konečně zaparkovali a mohli se trochu nadechnout. Ubytování jsme tentokrát vybírali přes Booking a hned po příjezdu nás čekalo velmi příjemné překvapení. Přivítal nás Mohamed, který mluvil pouze francouzsky, ale všechno proběhlo úplně bez problémů. Dům měl jen dva byty a my jsme dostali horní patro. Apartmán byl nádherně zařízený, čistý, prostorný a po předchozí zkušenosti z Essaouiry jsme si doslova oddychli. Navíc jsme měli k dispozici pračka i žehličku, takže jsme se těšili, že si konečně vypereme věci.
Po krátkém odpočinku jsme se převlékli a vyrazili do města. Auto jsme zaparkovali u hradeb - tady - a pěšky jsme se vydali přes hradby do starého města. Taroudant na nás zapůsobil velmi autenticky – během celé procházky jsme nepotkali ani jednoho turistu a působili jsme tam dost nápadně.
Došli jsme až na náměstí s fontánou, kde nás překvapily dětské atrakce v podobě malých autíček. Přiznám se, že vidět takové atrakce přímo v historickém centru bylo zvláštní, ale Tobiášek byl nadšený. Vybral si jedno autíčko, pak ještě druhé, které hrálo, a my jsme jen pozorovali, jak se místní baví přímo v srdci starého města. Byli jsme tam opravdu jediní turisté a atmosféra byla hodně lokální.
Večeře a koňský povoz
Na večeři jsme se vydali do restaurace kousek od hradeb. Restauraci najdete tady. Seděli jsme nahoře a měli krásný výhled nejen na samotné hradby, ale i na zasněžený Vysoký Atlas v dálce. Mira si dal kebab a mix špízů, Tobiášek těstoviny a já hovězí tagine. K tomu marocký čaj a typický chléb. Jídlo bylo výborné a restaurace měla i dětský koutek, za který se platilo 15 dirhamů za dítě. Večeře nás vyšla zhruba na 300 dirhamů včetně dýška a odcházeli jsme spokojení.
Po večeři jsme se chtěli ještě projít a dojít do souku, koupit mátu na marocký čaj a vrátit se domů. Jak už to ale bývá, plán se rychle změnil. Začalo se stmívat, ochladilo se a kolem nás projížděly kočáry tažené koňmi. Původně jsme si říkali, že se projedeme až ráno, ale nakonec jsme se nechali přesvědčit a jednu projížďku si vzali. Domlouvali jsme se pomocí AI překladače, protože místní mluvili pouze arabsky nebo francouzsky. Původní cena byla 150 dirhamů, ale usmlouvali jsme ji na 100 dirhamů. Projížďka trvala přes půl hodiny a zpětně jsme byli rádi, že jsme ji absolvovali. Byli jsme už unavení, ve tmě bylo příjemnější jet než chodit a cítili jsme se bezpečněji.
Kočár nás dovezl k místu, kde měl být souk, ale tam nás čekalo zklamání. Trh byl zavřený. Až od místního jsme se dozvěděli, že souk vyhořel a momentálně se rekonstruuje. Nešlo o žádné záplavy, jak jsem si původně myslela, ale skutečně o požár, po kterém z trhu zůstalo jen torzo.
Nutně jsme potřebovali koupit čerstvou mátu
Právě v tu chvíli jsme potkali Samira který mluvil velmi dobře anglicky a nabídl nám pomoc. Vzal nás do menšího trhu s kořením a potom nás zavedl i pro čerstvou mátu, která se místně nazývá nana. Koupili jsme svazek čerstvé máty za 2 dirhamy a také sušenou čajovou směs za 60 dirhamů, u které jsme měli pocit, že jsme byli trochu natažení. Jenže jak je zvykem, Samir to určitě nedělal zadarmo. A my měli jen 200 dirhamů, takže mě napadlo, že koupíme ještě na trhu cestou pomeranče a tím rozměníme. Jenže pomeranče prodával Samirův kamarád a Samir 5 dirgamů za nás zaplatil. Sakra.
U parkováíní nám taky nikde nerozměnil a tak si Samir vzal 200 dirhamů a šel s Mírou někam rozměnit. Tady jsme si už s Tobčou říkali, že o Míru přijdeme :-). Nakonec se jim podařilo peníze rozměnit a Samirovi jsme dali 50 dirhamů jako poděkování za pomoc a doprovod. Dal nám na sebe WhatsApp (tel +212627942542), a říkal, že dělá i průvodce a výlety do hor. Přestože jsme zpočátku byli opatrní, cítili jsme se s ním po celou dobu bezpečně. A rozhodně doporučujeme.
Do apartmánu jsme se vraceli unavení, ale spokojení. Neměli jsme nakoupeno ani nic na snídani, ale rozhodli jsme se to neřešit a všechno nechat až na ráno. Taroudant na nás zanechal silný dojem – město bez turistického pozlátka, syrové, autentické a úplně jiné než místa, která jsme do té doby v Maroku navštívili.
Směr Tafraoute – Anti-Atlas
Ráno jsme si uvařili co dům dal. A ze všech pomerančů jsme si udělali čerstvý fresh. Poté jsme vyrazili směrem Tafraoute. Cesta klikatá, nádherná. Krajina se měnila každých pár kilometrů. Viděli jsme kozy na arganových stromech, jak lezou po větvích a žerou plody. Úplně jiný svět a taky prostě typické Maroko.
Tafraoute leží v srdci pohoří Anti-Atlas a je považováno za jedno z hlavních center berberské kultury v jižním Maroku. Město a jeho okolí byly po staletí domovem pasteveckých a zemědělských komunit, které se přizpůsobily drsným horským podmínkám a suchému klimatu. Tafraoute bylo historicky izolované, což pomohlo zachovat tradiční způsob života, architekturu i místní zvyky. Dodnes je region známý pěstováním mandlí a arganovníků a každoročně se zde slaví mandlový festival, který připomíná význam zemědělství pro celý kraj.
Ubytování v Tafraoute – malý hotel, čistý pokoj, teplá voda, klimatizace. V noci kolem 9 stupňů. Po obědě jsme vyrazili do města. Dali jsme si čokokouli za 5 dirhamů, koupili pohled – pohled 2,5 dirhamu, známka do Evropy, celkem 14 dirhamů.
Město nás překvapilo čistotou – všude koše, opravdu nikde odpadky. Je to zřejmě tím, že z tohoto města pochází současný premiér. Vyrazili jsme na velmi známe Painted Rocks – fotogenické místo, kde belgický umělec natřel obrovské kameny modrou barvou (spotřeboval 17 tun barvy). Vyražte sem odpoledne, je tu ideální světlo. Cestou nás překvapilo, že je tady ohromný prostor pro karavany. A že jich tam už bylo.
Večeře v autentické restauraci byla nejlepší za celou dobu – tajine s kuřetem a nakládaným citronem, kuskus se zeleninou, polévka, salát. Platili jsme 160 dirhamů + 40 dýško. Určitě doporučujeme - jmenuje se Chez Nadia.
Ve městě jsme si koupili tradiční ručně vyrobené kožené boty babouche – hrozně se mi líbily a k letním šatům budou super. Překvpailo mě, že jsou i dost pohodlné. Všude stáli 120 - 150 Dirhamů. Usmlouváno na 80 dirhamů. Ráno jsme ještě navštívili středeční trh – ovoce, zelenina, oblečení. Mandarinky za 5 dirhamů, banány za 9.
Natankovali jsme benzín za 400 dirhamů a vyrazili směr pobřeží – Mirleft.
Mirleft, Sidi Ifni a skalní oblouky u oceánu
Z Tafraoute jsme vyrazili směrem na pobřeží. Cesta byla dlouhá, klikatá, ale krásná. Spousta zatáček, měnící se krajina, hory postupně přecházely v otevřenější prostor. Dorazili jsme do oblasti Mirleft, kde jsme měli ubytování – obrovský apartmán se třemi pokoji, dvěma koupelnami, kuchyní a obrovskou terasou s výhledem na oceán. Není to málo??? :-D
Cena byla kolem 950 Kč za noc. Luxusní prostor za směšné peníze.
Ještě před příjezdem jsme se zastavili na pláži. Pláž byla poměrně špinavá, ale Tobiášek si ji i tak užil. Dali jsme si jídlo tady – Míra rybu na grilu, my kuřecí špízy s hranolkami. Celé jídlo pro všechny nás vyšlo opět na 300 dirhamů.
Cestou na další velmi známou pláž jsme narazili na malý minimarket. Nakoupili jsme základ – vejce, mléko, Nutellu, mouku, těstoviny na váhu, rajčatový protlak, česnek, kukuřici, tuňáka, čaj. Celý nákup vyšel na 180 dirhamů. Účet jsme nedostali, pravděpodobně nás trochu natáhli, ale byli jsme rádi, že máme snídaně vyřešené.
Dorazili jsme k pláži u Sidi Ifni, konkrétně k La Legzira – slavné skalní oblouky. Zaparkovali jsme (10 dirhamů) tady, šli po pláži směrem k obloukům. Bylo mlhavo, šedo, vůbec jsme nevěřili, že se ukáže slunce. A pak se to najednou otevřelo. Slunce osvítilo celé skalní útvary, lezli jsme po kamenech, fotili, dělali blbiny. Bylo to nádherné. Rozhodně doporučujeme západ slunce – ráno by to nemělo takovou hloubku.
Večer jsme se vrátili na apartmán a šla jsem prát. ty kráso, konečně pračka!!! A tady přišel moment „Maroko level hard“. Pračka mě jemně kopla proudem, když jsem se snažila mokré prádlo vytáhnout. OK, pračka byla ve francouzštině a ja byla bez mobilu, takže jsem odhadla, že program na 15 min bude odstřeďování. Jenže pračka byla plná vody. Všude mokro. Chtěli jsme to vypnout, jenže pračka stále probíjela. Takže to bylo hodně riskantní. Volala jsem majiteli, přijel, vypnul to. Prádlo jsme nakonec vyprali, ale v noci pršelo, všechno zvlhlo. Typická marocká zkušenost. Ráno jsme si ale dali palačinky, Míra udělal pravý marocký čaj a jelo se dál.
Pokud se ti náš příběh líbí, sleduj nás na Instagramu
A pokud máš otázky, napiš nebo komentuj – rádi odpovíme.
Národní park Sous-Massa – den, který jsme neplánovali
Dorazili jsme do Národního parku Sous-Massa. Nechtěli jsme placené safari, našli jsme si místo s volným vstupem. Zaparkovali jsme u dun, dál šli pěšky. Bylo kolem půl jedné, neměli jsme oběd, jen zbytky palačinek. Rozjasnilo se, bylo hezky.
U auta nás oslovil místní muž – průvodce. Nechtěli jsme, ale nakonec s námi šel. A šli jsme… dvě hodiny. Ukazoval nám ptáky, řeku, přírodu. Viděli jsme plameňáky, volavky, další ptactvo, které sem jezdí pozorovat ornitologové z celého světa. Tobiášek našel obrovské klepeto, byl nadšený.
Po dvou hodinách nás pozval k sobě domů. No říkali jsme si, co to zase bude. Klasicky jsme neměli rozměněné peníze a za průvodcovství jsme mu nechtěli dávat celých 200MAD. Tak jsme kývli na místní autentický oběd. Barák byl jednoduchý, hodně chudý, ale autentický. Uvařil nám berberskou omeletu, marocký čaj. Seznámili jsme se s češkou Kristýnou, která tam žije. Skvělé setkání, silný zážitek. Zaplatili jsme 200 dirhamů – víc jsme neměli.
Agadir – velkoměsto, nákupy a komfort
Do Agadiru jsme přijeli večer. Šok po klidu hor. Kolony, hluk. Ubytování jsme měli na dvě noci – apartmán se dvěma ložnicemi, dvě koupelny, větší komfort. Cena kolem 2100 Kč za dvě noci.
Zajeli jsme do Carrefouru. Udělali jsme velký nákup za 314 dirhamů – grilované kuře, kuskus, zelenina, voda, víno, snídaně. Jedna návštěva supermarketu = jedna restaurace, ale na víc dní.
Měli jsme na apartmánu pračku. Tak jsme si konečně vyprali, dali si teplou sprchu, šli spát.
Paradise Valley
Paradise Valley se nachází severně od Agadiru v pohoří Vysoký Atlas a je známé systémem skalních soutěsek, přírodních jezírek a palmových oáz. Oblast byla dříve vyhledávaným místem hlavně pro místní obyvatele a cestovatele hledající koupání v přírodě a pěší túry. Dnes je Paradise Valley poměrně populární turistickou zastávkou, zejména díky snadné dostupnosti z Agadiru. V okolí se nachází několik tras vhodných na kratší i delší pěší výlety, přičemž množství vody v jezírkách se výrazně liší podle ročního období a srážek.
Další den Paradise Valley. Jde po údolí s Parkování 10 dirhamů - tady.
Realita: hodně odpadků, turistická atrakce, kluzké stezky po dešti. Bylo to tady tak kluzké, že jsme viděli jednu paní, která spadla omylem do vody ... :-/ Dali jsme si kafe a smoothie za 110 dirhamů a jeli pryč.
Surfování
Odpoledne konečně pláž. Bezplatné parkování najdete tady .Tobiášek si hrál, my si užívali slunce. Půjčili jsme si surf tady Surf Academy – jedno prkno, dva neopreny, Tobiášek měl neopren zdarma. Cena 150 dirhamů na hodinu. Voda cca 16–17 °C. Tobiášek si sjel vlny, byli jsme na něj neskutečně pyšní. Ale pokud si chcete pořádně zasurfovat, určitě bude lepší místo například Imsouane.
Večer jsme vyrazili ještě do El Had Souk. Obrovský trh. Náš cíl - sehnat konvičku na marocký čaj. Sehnali jsme ji za 60 dirhamů, pak ještě typicky marocky barevnou kachličku za 40, maliny za 10.
Agadir Oufella
Agadir Oufella je historická pevnost tyčící se nad městem Agadir, postavená v 16. století za vlády saádské dynastie. Sloužila jako obranný bod a centrum kontroly přístavu a okolního pobřeží. Pevnost byla z velké části zničena při silném zemětřesení v roce 1960, které zásadně změnilo podobu celého města. Dnes zůstaly zachovány především hradby a vyhlídková plošina, odkud je panoramatický výhled na Agadir, oceán a okolní krajinu.
Poslední večerní zastávka - Agadir Oufella. Zaparkovat můžete pezplatně ai 1,5 km od vyhlídky. Všude jsou taxi a protože jsme už byli mega unavení, tentokrát jsme taxi využili - cesta nahoru 15 dirhamů. Stihli jsme západ slunce dali si palačinku s Nutellou za 25 dirhamů. A taxikem za 15 dirhamů se dopravili k autu.
Krokopark a návrat domů
Poslední zastávka před odletem – Krokopark. Myslete na to, že neberou eura, jen dirhamy nebo kartu. Přes 300 krokodýlů, krásně udělaný areál, zábava pro děti, zipline nad krokodýly. Magnetka za 15 dirhamů (na letišti stojí 40). Moc jsme si to užili a byl to takový poslední klidný výlet před odletem.
Vyzkoušeli jsme i McDonald (klasika jako všude :-)).
Vrácení auta na letišti – bez předání, klíčky necháte ve voze. To bylo dost vtipné. Jen napíšete sms, že jste tam nechali klíčky. Nikdo ani nekontroluje, že je auto poškozené nebo tak.
Letiště malé, horko, kontrolují zavazadla. Nás nikdo nekontroloval, chodíme vždy skoro jako poslední. Letěli jsme s Laudou (Ryanair skupina). Po příletu do Vídně návrat k autu na Panda parking - mají super aplikaci, takže jen zadáte, že jste zpět a oni pro vás přijedou minibusem.
A tím naše marocké putování končí.
Bylo to syrové, krásné, chaotické, lidské. A dá se to zvládnout i s dítětem.
Nezapomeňte si vyřídit
Pojištění
Získejte 20 % na cestovní pojištění od ČSOB. Pokud se pojistíte jako rodina, můžete mít slevu až - 50%.
eSIM - internet ve světě
Získejte perfektní připojení téměř odkudkoliv.
Můžete dokonce využít náš slevový kód a získáte $ 3 USD na první nákup.
Letenky
Nejlevnější letenky seženete na Pelikánovi . Nyní jsou v akci letenky do Agadiru za krásných
790 Kč
Láká vás taky Maroko?
